Blabbin' it Up - Teorie Velkého Potratu

Nazdar, vítaj, hovna lítaj! (stěrač) 

Dneska to bude úplně nový formát, který se snad stane častým přísunem článků.
S vaší pomocí se mi podařilo vybrat název, ale jelikož jsou oba dva až moc dobré a je mi líto ten druhej zavrhnout, tak jsem se rozhodla, že to buď budu střídat, nebo to bude použito někde jinde.
Ani nevím, proč jsem něco takového vymyslela a chtěla. 
Když na to koukám u jutuberek nebo tak, tak mi to nepříjde něco extra, pokud samozřejmě jutuberka nemá život jako z akčního bijáku, což já nemám haha, ale chtěli jste to, máte to mít.
Pokusím se tedy nějak shrnout třeba poslední dva měsíce, důležité věci, které se staly, které třeba stojí za rozepsání, protože jak už víme do 140 znaků se toho moc nevejde a moc lidí většinou ani nepochopí podstatu dané věci.

Mělo by se to nést v duchu "pozeseníčko s Chucky na hajzlu", ale jelikož píšu slohovky jak krypl, tak po vás nemůžu chtít, abyste dřepěli hodinu na hajzlu, postačí mi, když se hezky usadíte s něčím dobrým po ruce, úplně vypnete a budete svou pozornost směřovat jen ke mně.

ZAČÍNÁME.

So..asi bych začala tím, že 22. dubna jsem dělala přijímačky výšku, přesněji Ostravskou univerzitu v Ostravě (ano, vážně se to tak dementně jmenuje, obor nemusím říkat, že ne? 
To si nechám pro sebe, zase trošku toho tajemna ok.
Pokud mě pravidelně čtete, tak určitě víte, jak jsem ten den panikařila, trapčila, depkařila a já nevím, co všechno. Snad jste se aspoň trochu pobavili.
Pokud dovolíte, malinko to rozvedu. 
Takže byl čtvrtek ráno a já jela s kamarády směr Ostrava...

Ještě bych měla říct, co tomu předcházelo. To jsem celá já no, neumím rovnou přejít ke storce, ale musí tam být milion kilometr dlouhých vsuvek.
Kamarádi si vlastně podali přihlášku na úplně stejný obor jako já, jenomže ji šli do banky zaplatit asi o pouhé tři debilní dny dřív než já a tak se stalo to, že oni byli spolu, ve stejný čas, ve stejné třídě a já byla úplně sama, proto jsem tak vyšilovala.
To už se mi stalo i s přihláškou na střední haha, nepoučitelná Chuckyna.
Říkala jsem si, že to už nikdy nechci zažít i po těch 4 letech, kdy jsem si myslela, že už je všechen ten strach a hovadiny za mnou, to bylo všechno naopak. 
Takže v den, kdy mi přišla pozvánka na přijímačky a já viděla to datum a čas, mě málem vezli z baráku nohama napřed.
Pak jsem to teda nějak rozdýchala a říkala si, že se prostě budu muset pochlapit a přežít to.

Nejsem žádnej introvert nebo sociofobik, ale není mi příjemný, když musím bejt sama mezi cizími lidmi, ještě když vás vraždí pohledem a vy moc dobře víte, že mezi ně nepatříte.
Jo, jasně kámoši vám v životě nepomůžou a nebudou vás tahat za ručičku, ale v té chvíli bych je tam ráda měla, protože si myslím, že je vždycky lepší někoho znát.
Taky vás to uklidní i když jste sice úplně mezi cizími, ale prostě víte, že se kouknete na toho kámoše a hned je vám líp, jo a taky jsem neměla na koho házet svoje nechápavé pohledy hned poté, co jsem si přečetla první otázku. Kdyby tam frendi byli, tak se asi počůrám smíchy.


Ti zmrdi to měli na 8:00, já na 10. 
Dojeli jsme samozřejmě před 8, aby to stihli, já měla počkat a pak by počkali oni na mě, takový byl plán.
Vešli jsme do malinké haly, kde byla tuna lidí, většina holky. 
No ale kurva kdybyste to viděli jako...
Jediné, co mi problesklo hlavou bylo "Wtf, jak mohly tyhle krávy projít praxí?"
Nechci tu zmiňovat ten svůj obor, ale prostě z pohledu praxe je to těžká práce, no a když se kouknete a všude okolo vás stojí milion píč s tunou paštiky na xichtě, tak jediné na co myslíte je, že asi celé 4 roky byly pod katedrou, if u kno what i mean haha. 
Děsný fakt. Moje potencionální spolužačky a samé sluts, co si víc přát? 
Jsem si tam připadala s kámoši jak největší zaostalec. 
To je takový ten moment, kdy si fakt říkáte "Co tady do prdele dělám? Vždyť sem nepatřím." 
Nevíte, jak vypadám, ale mám takovej ten pohodlnej, klučičí styl, samozřejmě se občas ráda hezky a slušně obléknu, ale tohle prostě převažuje. Prostorné mikiny, trika, obyčejné kecky a ripped skinny jeans jsou lajf. No a teď si představte všechny ty píče a jejich kabelečky, zmalovené xichty, kožené bundičky, culíčky a namyšlené výrazy, no hnus.
Ale pořád to ještě bylo alright, protože tam byli frendi, společně jsme se jim smáli a tak, klasika.
Horší to bylo, když bylo před osmou a rozloučili se se mnou. 
Zaplněná hala se najednou vyprázdnila a zůstalo tam jen pár rodičů, píč a bohužel byly všechny židle obsazené. Chtěla jsem si sednout a číst si, ale neodvážila jsem se. 
Cítila jsem všetky oči na mne a nedokázala se ani pohnout. 
Chvíli jsem stála (jediná ze všech) jak dement a poté jsem se rozhodla, že si radši půjdu dát ven cígo a trochu se uklidnit. Venku byla zima jak v márnici, ale bylo to 100x lepší než být v té chvíli uvnitř.
Mezitím, co jsem pálila jednu za druhou a nervózně tweetovala jak drak, kolem mě chodili další lidi dovnitř. Já byla jak prase před porážkou s puppy výrazem a koukala stylem "Pomoc, dostaňte mě odsud a budu vám líbat nohy"..
Ovšem to jsem si aspoň myslela já. Řeknu vám, že je pro mě velkej problém ovládat mimiku. 
Myslím si, že se tvářím neutrálně a přitom pravda je taková, že na všechny házím bitch face, aniž bych chtěla, nebo si to uvědomovala, nazvěme to třeba obranným systémem jo. 
Tím se dostáváme k tomu, že mi pak všichni říkaj, že jsem namyšlená a přitom já za to fakt nemůžu.
Každopádně to určitě všichni znáte a vypadalo to asi nějak takto:

Po chvíli jsem ani ty pohledy lidí chodících dovnitř nevydržela, zvedla se z lavičky a šla úplně mimo školu, hlavně někam pryč od všech. Stála jsem si v neznámé uličce, tweetovala a bylo mi fajn.
Asi po půl hoďce mi začal zvonit telefon, byla to frendka s tím, že už skončili.
Ani si nedovedete představit, jak se mi v té chvíli ulevilo.
Šla jsem tedy na nimi a začala jsem se nedočkavě vyptávat. Opět mi ztuhl úsměv.

Jo, ještě jsem zapomněla zmínit, že se to dělalo na compu (lol pokrok) a bylo to úplně mimo náš obor, tedy test ze základů společenských věd, které jsme v životě na škole neměli a ani nevěděli pomalu, co to je. Já se navíc vůbec nepřipravovala, protože jsem si řekla, že to nemá smysl a že na to není čas, když to mám takhle debilně před maturou. 
Ok no, nedalo mi to, tak jsem koukla na pár scio testů a půjčila si z knihovny nějakou knížku o psychologii a základech spol. věd, které jsem projela očima, ale to bylo tak všechno. 
Byla jsem nasraná, protože jsem věděla, že se na tu školu a obor bude srát tuna gymploušů, kteří vlastně tento předmět mají xxx let a dokonce z něj maturují, myslím. 
Nefér, jakou mám pak oproti nim jako šanci? Říkala jsem si.
ZSV je vlastně o tom, že naťukávaj kde co, ale učí se jen opravdu ty základní informace, což já se svým oborem beru třeba úplně do detailů. Psychologie cajk, politika mi nic neříká.
No ale i tak jsem byla ztracená.

Od frendů jsem se teda dozvěděla, že test se skládá ze 60ti otázek, čas 25 minut, což mi přišlo úplně nereálný stihnout, ale ok. 
Museli jste mít dobře aspoň polovinu, abyste splnili přijímací řízení a mohli se řadit do seznamu přijatých a potenciálních studentů. 
Předem jedna týpka upozornila, že i když budete mít třeba 36 bodů, neznamená to, že jste hned přijatí, udělá se žebříček, seřadí se to podle nejlepších, za nějakými 30 lidmi či kolik berou se udělá čára a hotovo. 
Taky byl ten test udělanej tak, že na konci se vám ukázal výsledek, kterého jste dosáhli a venku se to hned tisklo a někam dávalo.
Dále jsem se dozvěděla, že tam jsou fakt sračko otázky, což jsem čekala. Takže to bude sportka.
No a vlastně mí frendi to nedali, kamarádka měla 24 bodů a kámoš 26. 
Na jednu stranu mě to uklidnilo, protože jsem nemusela podávat nějaký supr čupr výkony a nebyl na mě vyvíjen tlak, abych to dala, ale na druhou stranu jsem se snažila ze sebe vydat to nejlepší, ne abych se mohla před frendy chlubit, ale abych to dokázala kvůli sobě a měla dobrý pocit. 
Jo a taky jsem to chtěla dát, protože přihláška stála 560,- a nechtěla jsem, aby to byly prachy vyhozený do vzduchu, litovala bych.
A jako poslední věc, že to v jejich skupině prej skoro nikdo nedal a všichni odcházeli nasraní, další motivace hihi.
Nakonec teda nebylo až tak špatný jít jako druhá, protože jsem se dozvěděla cenný informace, který jsem mola použít ve svůj prospěch.

Bylo před desátou a já šla na věc. 
Bylo mi děsně, když jsem viděla jak každá holka šla se svou kamarádkou a já tam forever alone. 
Do učeben se chodilo po skupinách 19ti lidí. Já byla v druhé.
Jak už jsem psala, nebyla jsem ani nervózní, protože mi to bylo fuk, nepočítala jsem s tím, že bych se mohla dostat, upřímně jsem plánovala jít na úplně jinou školu, tohle byla spíš taková zkouška toho, jak na tom jsem a jestli na to mám, ale zároveň jsem byla nahajpovaná, protože mě to lákalo se tam dostat, chápete ne. Njn, typická Chucky, nikdy neví, co chce.
Vešla jsem do učebny a sedla jsem si úplně na kraj, k oknu. Tamní úča začala vysvětlovat všechny ty otravné pokyny, které se mi zrovna kupodivu hodily, protože jsem byla tak mimo, že jsem ani nevěděla, jak mám držet myš.
Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsme spustili test. Já si přečetla sotva první kvesčnu, čuměla jsem na ní tři dny s výrazem "co to kurva je za hovno" a týpka vedle mě si to už scrollovala dolů a šlo slyšet jen "klik...klik..klik" a já v duchu "wtf, dělá si prdel?"
No, byly tam dementnosti jako "Co to je humanistická psychologie? Dogismus? Kdo pronesl myšlenku *Já vím, že nevím*?", nebo něco takovýho a oproti maturitě to byly fakt mega sračky, které by řešil celej internet. 
Dost otázek tam bylo z oboru a zbytek jsem usuzovala podle toho, že jsem to buď někde slyšela a něco mi to říkalo, nebo jsem to tipla.
Čas nakonec nedělal vůbec problém, protože jsem byla hotová a ještě mi zbývalo asi deset minut. 
V polovině už začali všichni odcházet, ani jsem se jim nestačila podívat do monitorů nebo xichtů, abych odtušila jak dopadli. Já se na svůj výsledek bála kouknout, tak jsem těch deset minut jen seděla, rádoby jsem přemýšlela a kontrolovala si své odpovědi, měla jsem z toho strach, strach z toho, že odejdu zklamaná. Lol k popukání viďte. 
Ke konci mi teda zbývaly asi tři minuty a všichni už byli skoro pryč, tak jsem musela vypadnout taky že jo. Levou rukou jsem si zakryla zděšeně oči, klikla na výsledek a pomalu ruku odkrývala. 
Tvl, na mě musel být fakt krásnej pohled. A guess what? Čekalo na mě mega překvápko. 
JÁ TO DALA. Měla jsem 36 bodů. Já vím, že jako nic moc, ale na to, že jsem o tom věděla úplný hovno a tipovala jen od oka, tak hustý. Šťastně jsem vyběhla z učebny, podškrábla nějakej papír s výsledky a šla ven. Chtěla jsem, aby to bylo překvápko, ale nedokázala jsem skrývat úsměv, radost a nadšení. 
Thanks God, že kamarádi nebyli naštvaní, měla jsem z toho celkem bobky, ale vzali to docela dobře. Kundopádně, jak už jsem říkala, tak to neznamená, že už jsem na 100% přijatá, myslím si, že spousta lidí to dalo levou zadní a ani se u toho nezapotili, ale tak uvidíme no.
Toť vše o výšce hah.


Lol jako kdo ví, třeba tohle všechno k někomu k něčemu bude a příští rok nebo ty další bude vědět, aspoň trošku, jak to chodí. #yourewelcomepředem


Další důležitá věc, která se mi v životě/minulej měsíc stala i když ne tak pěkná je maturita.
Hned to pondělí po přijímačkách, tedy 25.4. jsem měla první část maturity a to tu praktickou.
Ze začátku jsem si myslela, že to je ta nejvíc easy část, která nevyžaduje přípravu, protože se vlastně ani nemáte nač učit, teda jako nějakou teorii tam máte, ale spíš využíváte poznatky z praxe, řekla bych. 
Teda nemůžu mluvit za všechny, každej to má jinak, ale já jsem toho spoustu pochytila v hodinách, když jsme si to zkoušeli a tak, takže jsem se domnívala, že už toho víc naučit nepotřebuju.
Losovala jsem si mezi třemi předměty a to výtvarka, hudebka a zdravotní tělák.
Funny right? Když nejsem na umělce ani konzervatoři a vlastně ve výsledku mi skoro všechny tyhle předměty v budoucím povolání budou úplně k hovnu.
Probíhalo to pedagogickou formou. 
Ve zkratce - já jsem učitelka, k dispozici mám pár figurantů z nižšího ročníku, kteří jsou mí žáci a mám 15 minut na to, abych vlastně ukázala, jak bych vedla vyučovací hodinu, nebo tak něco.
Abych vám to nastínila, tak v hudebce jsme měli na výběr z pěti písniček, které jsme pak jakoby ty žáky postupně učili. Skládá se to celé z pohybu, dechu, vokálů a samotné písničky.
Výtvarka - zase 5 témat jako kresba, malba, koláž a další píčoviny, které pak vlastně s těmi dětmi vytváříte.
A nakonec tělák - 5 různých defektů páteře a celkově těla, hrajete si na tělocvikáře a předvádíte na těch žácích cviky.
Zní to jednoduše což? Taky jsem si to myslela, až do poslední chvíle hah.
Já to fakt zanedbala a srala jsem se ještě s dvěma otázkama pár hodin před samotným výstupem, nějak mi to prostě časově nevyšlo a taky jsem byla líná.

Ve třídě je nás asi 18, takže jsme byli rozhozeni po šesti do třech dnů. 
Já měla jít až poslední den, tudíž ve středu, ale jelikož jsem potřebovala v pondělí odjet do Prahy na koncert (dostanu se k tomu později), tak jsem si zařídila, abych mohla maturovat tedy úplně jako první, což byl teda docela dost velký risk, ale co bych kvůli koncertu neobětovala že? 
No nějak to zkrátím. 
Nerada jsem někde první, prostě musíte nastavovat laťku, podle vás pak hodnotí ostatní a tak.
Šla jsem si teda losovat a když jsem si přečetla, co mám, tak jsem málem zkolabovala.
Větší smůlu jsem už asi ani mít nemohla. 
Vytáhla jsem si zrovna tu otázku, kterou jsem dělala pár hodin před maturou, byl to tělák.
Jako sice jsem v těláku dobrá a asi by si někteří řekli "Když si to dělala pár hodin před tím, tak si to musíš pamatovat nejlíp ne?" Bohužel ne. Tuhle jedinou otázku jsem fakt neuměla.
Myslím, že hudebku i výtvarku bych dala raz dva, to si troufám říct, že jsem uměla perfektně, ale prostě ten tělák mě dojebal. A to ještě, že jsem se dokopala ty otázky jakž takž udělat, protože jsem se na to původně chtěla vysrat a dát přednost spánku, ale nakonec mi to nedalo a radši jsem to udělala.
Když jsem si dosedla na potítko a měla si psát přípravu, tak se mi všechno vykouřilo z hlavy a já si nemohla vzpomenout ani na to, jak se jmenuju, natož na nějakej cvik.
Byla jsem v prdeli jak nikdy.
Položila jsem propisku na papír a neuměla ani psát. Třídní si tu přípravu schovala, lol, ale kdybyste to viděli, úplně roztřesený písmo, nedávalo to smysl a vypadalo, jako kdyby to psal prvňák.
Nakonec jsem tam s menší pomocí něco naškrábala, převlékla se a šla na to.

NEJHORŠÍCH 15 MINUT V ŽIVOTĚ.
Vůbec mi to nešlo. Nevěděla jsem ani ty základní hovadiny. 
Ke konci mě úča upozornila, že mi ještě zbývaj 4 minuty a já nevěděla, co dělat. 
Ona pravděpodobně chtěla, abych to už ukončila, ale já stála jak dement, hleděla do té svojí přípravy na papíře a hledala mezi těmi miliony cviků nějaký, který bych ještě mohla použít. 
Teď to bude strašně zbabělý a tak, ale když jsem skončila, tak jsem vyběhla ze třídy a směřovala si to na hajzl, kde jsem se s pláčem složila k zemi. Ale nejsem jako sráč jo, já bulela kvůli toho, že jsem to fakt posrala a nepřipravila se pořádně. Nespokojím se s průměrnými výsledky, musím bejt nejlepší a v tu chvíli se mi to nějak vymklo.
Byla jsem ze sebe zklamaná no a taky jsem si nedovedla představit co dostanu.
Jasně, na čtyřku by to bylo určo, ale chápejte, maturita skoro za free a já z ní dostanu čtyřku? Ani piču. 
Tak jsem bulela, bulela, ztrapnila se přede všema, třídní mi furt opakovala, že vypadám jak uzlíček neštěstí a jakoby mi uletěly vosy.
Pak když jsem se uklidnila, tak jsem byla možná i ráda, že jsem si nevybrala to ostatní, protože všichni spolužáci vyšli z učeben nasraní, měli slzy v očích a říkali, že učitelé se chovali jak kokoti, totálně je ztrapňovali a chtěli po nich zázraky. 

Asi v 10 jsem vypadla, rozloučila se se všemi a utíkala domů, abych stihla vlak. O hodinu později jsem se dozvěděla, že jsem dostala dvojku, za což jsem radostí skákala do stropu. 
Sice nechápu jednu věc a to, že mi na tom celkově hrozným výstupu vyčetli úplně tu největší prkotinu a to je to, že jsem si pomáhala tou přípravou a neuměla to z paměti a furt jsem do toho čuměla. Můžete mi kurva říct k čemu jsem to pak psala 15 minut jak kretén?? Vždyť to jsou moje myšlenky, je to to, co mám v hlavě, tak co proti tomu maj? Jo jasný, chápu, že při cvičení se to nehodilo, ale bez toho bych byla namydlená už úplně, takže smůlka. Ale díky bohu, že to tak dopadlo.

Praha

Hned po matuře jsem odjela do Prahy na koncert, který se konal sice až v úterý, ale já už zoufale potřebovala vypadnout, takže jsem jela dřív. Byla to zároveň moje odměna a odreagování, protože ten stres a všechno se už nedal zvládat.
Taky jsem se měla po hodně dlouhé době poprvé vidět s jedním človíčkem, který je zkrátka můj život, takže to mělo být velmi speciální. Vlastně to celé byl můj nápad a koncert měl bejt naše první rande hihi.
No nebudu to zdržovat, byly to nejlepší tři dny v mém životě a byla jsem ta nejšťastnější Chuckyna pod sluncem.
Koncík byl super, sice mě štve, že jsem kluky, ježiš, teď jsem si uvědomila, že jsem ani nenapsala na koho jedu bože, takže jsem byla na Jack&Jack ok. Bohužel jsem je nepotkala, ale to bylo jen kvůli mé lenosti, měla jsem možnost před a po koncertě, ale prostě jsem kkt no a budu si to vyčítat ještě mega dlouho.
Taky jsem nepotkala Jonáše aka Mačetku, což mě dost mrzí. Vážně mě překvapil, viděla jsem ho naživo vystupovat poprvé a dost se mi to líbilo. Je strašně hyperaktivní a má v sobě spoustu pozitivní energie, kterou předává dál a příjde mi, že šlo dost vidět, že si to užívá a je vděčnej, že tam mohl bejt, totok cením na interpretech nejvíc.
No, pak jak jste si mohli už přečíst se tam stal ten incident s Annou Šulcovou, tak to bylo na tom dni jakoby asi nejvtipnější, vzhledem k tomu jakou na twitteru dělala chudinku a naživo si otvírá strašně držku.
Btw NESNÁŠÍM JUTUBERKY NA KONCERTECH!
Si příjdou jak největší princezny pět minut před vpuštěním, nějaká prochcaná fanynka, aby byla za hrdinku je pustí před sebe do první řady a jutuberky pak frajeří, že jsou nejlepší, že se procpaly a tak.
V horším případě tedy na Jacks Šulcová poučovala všechny, kdo je tady pán, řvala věci typu "Kdo tady nemá rád Mačetu?" a "Mohli byste se všichni posunout o tři kroky dozadu, já bych si chtěla sednout".
DO DRŽKY BYCH JÍ DALA. 
Fakt lituju, že jsem nestála někde poblíž. Pak tam prej její gang řešil mé tweety a ona čuměla všem do mobilů, jestli mi je náhodou někdo nekomentuje lol.
Při koncertě jsem byla na balkóně a ona asi ve třetí řadě, takže jsem na ní měla skvělej výhled a velice mě zajímala její reakce celkově na toho Jonáše a tak. 
Ze začátku furt čuměla do mobilu, měla nepřítomnej výraz, který střídala s bitch facem, ale pak se asi nechala unést nebo nevm a začala si zpívat, což jsem fakt nepochopila.
Po koncertě se dál stalo vlastně to, že jsme s bae jely na pokoj, jelikož jsme byly tired af a čirou náhodou poblíž stála Šulcka a z doslechu jsme se dozvěděly, že pravděpodobně pojede s náma a bude vystupovat na Andělu. Nastoupily jsme. Ony si sedly. My stály na druhé straně tramvaje. 
Nakonec se přímo před nimi uvolnilo místo, tak jsme si tam ze srandy sedly. 
Já telefonovala. Když jsem svůj hovor ukončila, tak mi bae řekla, že slyšela nějakou píču, co tam seděla s nimi, že probírala můj tweet o kouření a Šulcka was like: "Ona je trapná no".
Lituju, že jsem se v té chvíli neotočila a nedala jí hlavou o sklo.
Jedna týpka, co tam byla s ní mě kdysi na koncertě už viděla, ale asi mě nepoznala.
 Omg, to by bylo tak boží, kdyby ji třeba řekla: "Hele, ale ona sedí přímo před tebou" lol, bych umřela.
Taky jsem pak z doslechu slyšela různý věci, jakože Já, Teri a Jonáš jsme pro ně byly žhavé téma a tak. Je to prostě debilní kreténská píča no, co vám mám k tomu víc říct...
Tím bych to uzavřela.


A už tady máme opravdu poslední část článku a to je písemná matura, která se uskutečnila minulý týden.
Na tohle jsem srala snad víc, než na ty praktické, ale prostě na tohle se nemáte jak naučit.
Ajinu chvála bohu umím a v češtině musíte umět pracovat s textem, gramatiku, občas nějakou tu historii, autory a jejich díla, básnické prostředky, rýmy, slohové postupy, funkční styly a další hovadinky, ale jelikož, nechci se chlubit jo, ale tohle všechno ovládám, tak nebyl problém.

V pondělí se psala slohovka z ajiny. To se celkem dalo, ale jelikož to byl první den, tak jsem strašně zmatkovala, udělala trilion chyb, na které jsem přicházela ještě xx hodin poté atd. 
Vzpomínám si, že jsem zapomněla dát do nadpisu v každém slově velké písmeno, zapomněla jsem oddělit první řádek, možná se i rozloučit. Taky si pamatuju, že mi to tak tak vyšlo se slovy a možná jsem tam mohla něco přidat, jenže už nebylo kam, takže smůla.

Úterý bylo věnováno češtině. Nejprve didakťák. Nic tak těžkého. 
Budu za neznalce a trapku, ale přiznám se, že Ezopa jsem nevěděla a na epipičazeuxis jsem si nemohla vzpomenout a spletla si to s personifikací, což bylo dost hloupý. 
Každopádně ani tyhle dvě perličky mi test nějak neposraly, byly pouze za jeden bod a já si troufám říct, že nejsem až tak debilní, aby mi tyhle dva body k něčemu byly. Co jsem tak napočítala, měla bych to mít na okolo 80% , což je dvojka. 7% ZASRANÝCH DO JEDNIČKY, ACHJO, MNĚ SE TO SNAD NIKDY NEPOVEDE!

Ze slohovky mám pak největší bobky, protože si nejsem jistá vůbec ničím...
Psala jsem to zbytečně složitě. Místo 250 slov mám asi tak stejně slov, jako je dlouhý tento článek a to fakt nelžu. A strach mám z toho, že jsem mohla kdykoliv uhnout od tématu a sjet někam jinam, především k popisu. Takže se prosím modlete se mnou, ať to dobře dopadne.
Snad se češtinářka slituje, ale zase jsme u toho, že jsem až moc egoista, puntičkář, perfekcionista a já nevím, co všechno, ale prostě NECHCI MÍT ČTYŘKU ZA TAKOVOU LEHKOU PÍČOVINU, já vím jsem strašná, ale pokud mi nic jiného zbývat nebude, budu se s tím muset spokojit.

A naposledy, třetí den patřil didakťáku z angličtiny. 
Bylo to docela sad, jelikož polovina třídy na mě spoléhala, anglicky vůbec neumí a tak jsem byla jejich jediná záchrana. 
Měli jsme v poho učitele, kterému bylo úplně ukradené, že se opisuje, dokonce tam chrápal.
Spolužáci už dokonce měli vymyšlený i super opisovací plán, když jsem mezi posledními došla do třídy, drželi mi čestné místečko vzadu a tak, how cute lol.
Když v tom...vešla do třídy inspektorka a měli po prdeli..
Karma jak sviň, za ty dva dny nepřišla vůbec, maximálně nakoukla, nebo se prošla po třídě.
Seděla jak píča, hypnotizovala mě pohledem. Když skončila poslechová část, myslela jsem si, že odejde, jenomže ke vší smůle tam seděla dál, až do úplného konce, takže v tom byli ostatní úplně sami.
Pro mě osobně to byla nuda, u poslechu jsem zívala a málem spala a writing jsem měla hotový docela brzo. Zasekla jsem se u mé nejmíň oblíbené části a to je přiřazování věcí k lidem.
Pro ty, kteří vědí, tak bylo to cvičení 8.
Nechala jsem si na to 20 minut, ale stejně mi to vůbec nešlo, nakonec jsem k mému údivu zůstala ve třídě úplně sama a odcházela jako poslední.
Jop, ještě jsem zapomněla zmínit, že ten záznamovej arch jsem měla položený u kraje lavice, tak abych moje nejka aspoň něco opsala, inspektorka si toho všimla, přišla a ten arch mi úplně přesunula na druhej konec lavice (kdybychom byli hovada, tak řeknem, že v pravidlech bylo napsáno, že se s papírem vůbec nesmí pohybovat a na druhé půlce lavice nemá co dělat), byl tak daleko, že jsem se ho bála přisunout k sobě blíž, aby mě náhodou nezabila tvl.
Nakonec mi těch zbylých 20 minut stála za zadkem a furt mi do toho papíru čuměla jak píča.
A když jsem teda konečně vycházela ze třídy tak se na mě obrátila s "Bylo tam moc textu, viď?", jsem myslela, že ji jebnu omg.
Ale jinak to bylo až moc primitivní a měla byla mít něco kolem 90%, kdyby mi to TA píčovina neposrala, tak jsem mohla mít víc, což mě vážně sere.
Úplně nejhorší je, že se výsledky dozvíme až 16., to budou probíhat zrovna ústní a teď si jako představte, že to někdo nedá, koukne na to, složí se a ústní nedá už vůbec, hah.
Se kouknu asi jen na ajinu, aby mě to nakoplo a hodilo do dobré nálady a tu slohovku z čejáku nechám až na jindy, lol.
Většina spolužáků mě tedy teď nesnáší, protože oni jsou like: "Omg, mně uteče čtyřka o bod"
And im like: "Omg, do piče, mně uteče jednička o bod", nesuďte mě ok


A jak jsem na tom teď? Momentálně mám svatý týden a příští týden tedy 16.5. mám ústní.
Vůbec nic neumím. Vůbec se mi do toho nechce. Znáte to, máte prostě vsugerováno to, že je volno a jakoby prázky a k ničemu se nedokopete. Já bych strašně chtěla, jenomže mi to nějak nejde a pak zas budu brečet jako tady teď vám, že jsem to posrala a že jsem to mohla dát líp. Takže doufám, že na mě budete myslet a držet mi palce a všechny končetiny na těle.

Pátek bude 13.
V sobotu mám narozky
A v úterý svátek, takže se modlím, ať mi to přinese aspoň trochu štěstí, když už to nebudu moct ani pořádně oslavit, poněvadž se všichni kámoši "učí" (jakoby jim ten jeden den k něčemu byl lol), takže je to fakt na hovno, no holt to budu muset nechat až po, kdy se opiju do bezvědomí, hah.


To je asi vše. ANO! KONEČNĚ! Pokud jsi to dočetl/a až sem, vzdávám ti svůj hold, klaním se až k zemi a tak.
Já bych byla děsná jutuberka tvl, bych měla videa dlouhé na tři století. 
Můžete mi říct, JAK, proboha JAK, se mi může stát, že tohle mělo původně bejt krátký shrnutí toho, co je new a nakonec to je dlouhý jak hajzl, nikoho to nezajímá, polovina to ani nedočte do konce a člověk by se z toho posral???? Jsem fakt nenormální. Bohužel, dlouhé texty jsou moje. 
Neumím se vyjádřit v pár větách, když už něco rozebírám tak pořádně a do detailů, snad to třeba někdo ocení.
Už vás nebudu trápit, jste vážně u konce, držte mi prstíky u maturity  a uvidíme se snad co nejdřív u něčeho dalšího! Díky, že mě čtete, máte dobrej vkus! 
♥♥