Shit No One Has Ever Said About Twitter (part 2)

Hello, its strom třeba...

Zdravím Vás tedy u slibovaného pokračování předešlého článku.
Myslím, že to mělo docela úspěch, když koukám na ty zhlédnutí a ohlasy. Takže Vám za to velice děkuju, vážím si toho, protože začátky jsou vždycky těžký, ale Vy jste mi to ulehčili.
Who knows, třeba je to začátek něčeho skvělýho, něčeho, co bude bavit mě i Vás, ale taky jak to rychle začalo, tak to taky může rychle skončit hah.
Každopádně je to určitě jiný a možná i lepší způsob, jak vypustit myšlenky. Ta neomezenost znaků mě nějakým způsobem přitahuje a láká i když moc volného času na psaní nemám. No ale teď už si držte cecky a jdeme na to.

Předem bych chtěla upozornit, že to jsou pouze mé názory a to, jak vidím twitter já z mého pohledu, akceptuji to, že každý to vidí úplně jinak, sto lidí, sto chutí.

Čím zažít?
Víte co? Prostě budu psát, jak to cítím ok?

Hezky se usaďte, vemte si do rukou popcorn, udělejte si čajík a pozorně čtěte.

Twitter bych tedy rozdělila do těchto kategorií:

•  jutuberky a jejich fanoušci s 0 tweets 
•  potrati
•  já
•  vykradači
•  lidi, jejíchž psaní připomíná depresivní love citátky z fejsbuku
•  podivné existence
•  depkaři, sebevrazi, lidi, co nemaj rádi život, týpci hejtující všechny a všechno, zmrdi
•  nevyvinuté opice
•  starci
•  lidi, co si myslí, že jsou vtipní, ale nejsou
•  neobjevení talenti
•  ti, kteří si myslí, že snědli moudro světa, ale přitom píču
•  pozéři
•  barbínky, hoes, levné děvy (fotka za fejv), děti 12-15

Pojďme se bavit o našich myšlenkách...

Twitter je svým způsobem složitý, ale přitom tak jednoduchý.
Fascinuje mě, jak všichni píší, že by si měl každý psát co on chce, ale když to udělá, tak ho za to zkritizují, nesnáší a další věci.
Kde je ta slibovaná svoboda slova...
Proč někoho nesnášet? Proč někoho nemít rád a soudit ho na základě myšlenek, aniž byste měli před tím možnost dotyčného poznat?

Docela hnus.

A když už tak stačí tlačítko blok (i když mi to příjde jako známka slabošství a strašného sráčství, zdravím všechny potraty, kteří mě maj v bloku a já přitom ani netuším, že existují, ahoj), vypnu, vyškrtnu dotyčného ze svého twitteru a neřeším ho. Ale nechápu ty kretény, kteří to maj potřebu řešit, rozmazávat, schválně vyhledávat konflikty a dotyčného ošklivě pomlouvat.

Rozebrala bych tu ráda s vámi pár věcí, které na předešlý odstavec celkem navazují..

"Chováš se jinak, změnila jsi se, jenom to hraješ, píšeš to, co lidi chtěj a očekávaj"

Nejprve bych ráda citovala slečnu z komentářů pod minulým článkem "Myslím, že od té doby jsi prošla nějakým vývojem, ale v jádru jsi to pořád ty"

Lidi, jasně, že se měním, každej se mění. Pořád ještě rostu (teda aspoň mentálně), hodně věcí si uvědomuju a změna mi příjde jako přirozený jev každého z nás. Je už jen na nás, jestli to bude dobrá či špatná změna. Já jsem za svou změnu neskutečně ráda, protože mě to nějakým způsobem posílilo a stal se ze mě jiný člověk.

Další taková věc je, že si spousta lidí myslí, že to jenom hraju a že ve skutečnosti taková vůbec nejsem. Jsem. A věřte mi, že občas to není zas tak super a je to spíš něco jako prokletí. Ale to já Vám sama vymluvit nemůžu, musíte mě poznat naživo, jinak to asi nezjistíte.

Je pravda, že při úplných začátcích jsem taková byla. Vždycky jsem psala stylem, abych na to jednou byla dejme tomu pyšná a taky jsem si neustále říkala "Tyjo, jednou bych chtěla být člověkem, kterým jsem na twitteru."

Tudíž jsem psala spíš ještě takovým light slušným stylem.

Upřímně, bála jsem se být sama sebou, protože nikdy nevím, jak to lidi vezmou, většinou nikam nezapadnu, protože jsem svým způsobem jiná, nikdo mě nebere vážně a je to fakt děsný. 

Pak jsem ale odhodila zábrany, řekla si, že na to seru, je to prostě můj profil, moje tweety a každému to může být u prdele a tadá dnešní Chuckyna je zde.

Samozřejmě i já pozoruju, že se to mnoha lidem nelíbí, aktivita od léta dost klesla a hodně věcí se změnilo, ale s tím už nic bohužel nenadělám. 

Poslední věc aka "píšeš, co lidi chtěj a očekávaj 

To asi netřeba rozebírat, když si to někdo myslí, tak se ho snažit přesvědčit o opaku nebudu.
Nazvala bych to spíš "Vím, jak a co psát, aby byli lidi spokojení", ale tak to vůbec není, jako vážně si ostatní myslí, že lidi ode mě očekávaj, že napíšu tweet, když jdu srát nebo tak?
Píšu sračky z každodenního života, to se nedá nijak připravit, maximálně se dá nad tím aspoň trošku přemýšlet a že to lidi baví a je to podáno způsobem jakým je, tak za to už vážně nemůžu, sorry 

Co mi twitter dal/vzal?

Začnu od toho pozitivního takže dal mi hlavně spoustu sebevědomí, které mi předtím neskutečně chybělo, pocit, že nejsem v určitých věcech sama, pocit, že někam poprvé v životě patřím, spoustu kamarádů a lidí, které bych asi jen tak na ulici nepoznala, twitter lásky a vztahy (haha), pocit oblíbenosti, cítím se chtěná, taky jsem se zlepšila v češtině a v tom, jak své myšlenky a pocity zkrotit do 140 znaků (češtinářka by měla bejt proud), dokázala jsem si díky němu spoustu věcí, stále dokazuju a snad je to teprve jen začátek.

Vzal mi hlavně takové to soukromí, protože už nemůžu tweetovat úplně všechno, jelikož mě dost lidí stalkuje, nebo si myslí, že to je mířeno na ně a taky už to není nejvhodnější při takovém počtu sledujících. 
Dále řekla bych, že hooooooodně času.

Někdo, kdo se schovává za vtipnou postavičkou jménem Chloe...

Nikdy jsem pořádně nepřemýšlela nad tím, proč jsem v anonymitě. Jednoho dne mi to přišlo zkrátka jako dobrej nápad, protože za 1) nejsem fotogenická, za 2) vypadám jak potrat a za 3) s mým měněním ikonek co dva dny by to taky nebylo nějak extra good. A tak mě napadla Chloe, tu znají všichni, je vtipná a boží, nějak se to uchytilo a už to tak zůstalo.

Nešťourala jsem se v tom celém až do té chvíle, kdy mi napsal na twitteru jeden týpek (zdravím Elmiho), který se mě zeptal, proč jsem pořád v anonymitě. Já chtěla samozřejmě zamachrovat, udělat dobrý dojem a odpovědět něco fakt chytrýho. Tak jsem sesmolila jednoduchou zprávu, která se mi zdála jako strašně nesmyslná, ale nakonec dávala i hlavu a patu a když jsem se nad ní hlouběji zamyslela, tak jsem si řekla "Jo, to je prostě ono! To je přesně to, proč tohle děláš a když se koukneš, tak si to fakt dokázala a můžeš si gratulovat."

A co v té zprávě bylo?

Už od mala, nebo teda od doby, kdy jsem dostala svůj první počítač, projížděla jsem sociální sítě a začínala chápat internet mi došlo, že VŽDYCKY a VŠUDE figuroval a figuruje vzhled.

Dřív to byl pro mě xteen.cz (dnes už ta stránka neexistuje, byla zrušena), nevím, jestli to někdo z vás zažil a pamatuje. Ve zkratce stránka, kde jste nahráli svou fotku, byli jste zařazeni do tzv. duelu s člověkem, který nahrál také svou fotku a hlasovalo se pro toho, kdo je hezčí, hlasy jste si mohli ale i shánět atd, pokud jste se nechtěli smířit s osudem, že prostě vždycky prohrajete, protože vypadáte jako afghánská ptačí prdel. Když jste to dotáhli opravdu daleko, tak jste dokonce mohli vyhrát nějaké ceny a jakoby internetovou slávu. Pitomost. Ale v té době to byl hit, super zabiják času a všichni to žrali.
Ask.fm - to samé. Taky to tam ovládaly známé hvězdičky, po kterých jak si můžeme všimnout dnes už není vůbec slyšet a propadly se někam pod zem.
V dnešní době facebook, ale dost si toho všímám i na twitteru, někdy se prostě zapomíná na myšlenky, tweety a to, co má člověk v hlavě, ale cení se jeho vzhled, nebo to jaký má kozy/péro a jakou nahou fotku momentálně někomu poslal.
Když se ohlídnu zpátky, tak jsem si vlastně vždycky chtěla dokázat, že chování, myšlenky, osobnost a vtip nad tím vším dokáží vyhrát a heleme se. Celkem se povedlo, co říkáte? 
Já to pokládám za úspěch, protože zrovna u mě jde skvěle vidět, že Vám, kteří mě čtete nezáleží na vzhledu, ale máte mě rádi/bavím Vás jen na základě tweetů a ničeho jiného. 
Osobně si myslím, že kdybyste věděli, jak vypadám, tak by to už takový úspěch a kouzlo nemělo.
Tak teď už víte proč to dělám, nebo jaký to mělo pro mě smysl.

Vegani/vegetariáni
Nevím proč, ale mám chuť probrat i tuhle kategorii i když to tu v podstatě nemá co dělat a nikam to nezapadá, ale mám potřebu někomu vecpat svůj názor a taky si myslím, že se s tímhle na twitteru setkáváme docela často. 
Předem říkám, žádný pičárny okay, je to jen můj názor, tak mě hned nezabíjejte, neupalujte, neházejte do ztrát a nálezu a tak. Here we go.

Můj názor je takový, že to nechápu a v některých případě ani neuznávám.
Vegetariánství ještě dobře, chápu, že někomu se z nějakýho důvodu hnusí třeba maso a do pusy by ho nedal. I když je debilní myšlenka, kterou hodně lidí uznává a to je "Miluju zvířata, nechci je jíst".
Kurva a myslíš si, že o tobě by si to samé řekl třeba nějakej žralok, lev, trojhlavej dinosaurus a nevím co všechno? "Juu, já mám lidi rád, ty jíst nebudu, natrhám si radši travičku" 

A veganství mi příjde jen jako až moc přehnanej "trend", kdy holky ze sebe dělaj co nejsou, myslí, že žerou zdravě a že u toho ještě pár kil třeba zhubnou.
K pláči je, že to jsou fakt docela malý holky většinou ve věku 12-17, který si myslí, že když si o tom přečtou jeden článek, tak ví všechno, co potřebujou.
Neuznávám to z toho důvodu, že ti lidi mi příjdou blbí, jde jim jen o to, aby žrali zdravě nebo co? Vždyť si neuvědomují o kolik se ochuzují živin, minerálů a vitamínů.
A cpát do sebe furt to samý, no mě by z toho asi přeskočilo. A jak se říká každej jednou chcípnem, je jedno, jestli někdo dřív nebo později, ale stane se to. A ve stáří budem vlastně všichni stejní, nikoho nebude zajímat, jestli máte tělo nacpaný éčkama a jinýma nezdravýma sračkama nebo jestli jste vyhublí na kost, nemáte dostatek vitamínů  a posrali jste si život.
Dneska ráno jsem viděla tweet, který mě k napsání tohohle nakopl, omlouvám se slečně, že to sem použiju.

Cituji "Takže, abychom si to sakra ujasnili. To, že vy nejíte zvířata neznamená, že já je mám přestat jíst taky.Možná, že jsem neslyšela kapra křičet bolestí, když ho zabíjeli, ale vy jíte každý den rostliny a co ty? U prdele jsou, co?"

Z poloviny je to pravda, sice trošku ostřeji řečena a na druhou stranu je to docela k pláči, jak se lidé chovaj k druhým...ále, zas musím dát za pravdu slečně píšící tweet, protože jak všichni víme hlavně veganky mají tendenci se s tím každých pět minut chlubit a cpát to všem do krku, jakoby snad vyhrály Nobelovku nebo zachránily svět.

A teď mi řekněte? Kdyby to nebyl "trend" chlubil by se s tím někdo jenom, aby byl zajímavý?
Vaše tělo je chrám, tak si ho neničte, nebo naklušu já a zbořím Vám ho, potrati.
A víte co? Chci znát Váš názor, tak mi ho napište dolů do komentářů nebo na twitter.
Když tak o tom mluvíme, dala bych si grilovanou antilopu.
Jk.

A jelikož to musím nějak zakončit, so....

Minulý rok jsem poznala díky twitteru spoustu úžasných lidí, taky spoustu potratů, ale co už, to asi k životu patří.
Nebudu to tu brát jmenovitě, ti lidi to určitě vědí a jsem ráda, že jsem měla možnost pár z nich vidět i naživo. Nejčastěji se s vámi totiž potkávám buď na koncertech, nebo při přiležitosti nějakého menšího srazíku.
Doufám, že letošní rok bude v tomhle ohledu ještě úspěšnější a já budu mít tu možnost poznat/vidět Vás co nejvíc.

Děkuji všem za pozornost a čas, který jste strávili nad čtením téhle sračky a snad zase někdy u nějakého článku příště.
♥